Kde bych nechtěl pracovat
Když jsem se jednou přinachomýtl k debatě o práci v open-space prostorech, překvapilo mě, že mezi zatracujícími názory jsem jediný, kdo se v takovéto kanceláři cítil docela spokojený.
Dnešní PR článek od pražské pobočky Monsteru mi ukázal, čím to.
Pro srovnání — po poslední reorganizaci sedím v práci v prostoru, který dříve pravděpodobně býval tovární halou, ale díky několika příčkám a tomu, že kuchyňka a zasedačky jsou umístěny uprostřed, není v jedné sekci více než třicet dva lidí. Pracoviště jsou dál členěny do čtyřmístných zón, každou odhaduju na necelých 5×5 metrů, což znamená docela nadstandardní dávku obytného prostoru:
Černé fleky jsou židle, vlevo dole jsou dveře do dvou malých zasedaček. Zóny jsou samozřejmě odděleny zástěnami, které plní i funkci nástěnek. Samozřejmostí jsou věšáky. Programátoři mají vesměs notebooky (takže není problém se rychle přesunout do zasedačky k řešení problému, prezentaci, nebo jen pro chvilku izolace pro vyřešení zapeklitého problému), k tomu externí dvacetipalcové monitory… nechám toho.
Jen jsem chtěl napsat, že obrázek u zmíněného monstřího náborového článku mi připomíná ne-li přímo peklo, tak aspoň fabriku, kde bych pracoval nerad — aspoň pokud by se nejednalo o nadějný start-up.
Je pravděpodobné, že autoři článku nějakým nedopatřením zvolili tu nejhorší fotografii nejhoršího koutu kanceláří, a obrázek vymění či stáhnou, jakmile jim to dojde. Pro tento případ si ještě dovolím stručný popis:
- řady dlouhých desek, po jejichž obou stranách vedle sebe sedí lidé
- jednotlivá pracovní místa vypadají poměrně blízko u sebe, navíc nejsou nijak oddělena
- bundy přes židle naznačují absenci věšáků
- programátoři sedí u desktopů s jediným monitorem
- vůbec to působí dojmem, že se někdo snažil hodně šetřit
Podle odkazu na seznam pozic má Monster v tuto chvíli otevřeno aspoň 55 nových míst. To znamená nemalé náklady jak na jejich etablování, tak na vlastní HR marketing. Možná by se v nich nějaká investice do zkulturnění výše popsané fabriky mohla rozpustit… a třeba by pak fotka u PR článku nepůsobila tolik kontraproduktivně.
