jAbLoK

Dagi si pěkně ublognul o Java Server Faces. 

JSF mi od počátku připomíná EJB – ambiciózní nabobtnalá specifikace, z jejíž první implementace se mi protáčely panenky. Namátkou – opravdu autorům přišlo normální dělat hyperlinky jako jako javascriptové odesilání skrytých formulářů? 

Za zásadní problém (nejen) JSF považuju to, že se snaží zapouzdřit serverovou část request-response paradigma do něčeho, co se z pohledu developera programuje podobně jako aplikace desktopová.

Ještě jednou: Server-side programování jako ve Swingu. Request-Response zapouzdřený do Even-Driven modelu. Proč?!

Pokud už jsem extrémista a chci, aby moje webová aplikace vypadala z pohledu uživatele úplně jako desktopová, naimplementuju serverovou část třeba jako balík RESTových služeb (velmi jednoduché) a uživatelské rozhraní nechám kompletně běžet – světe div se – na straně klienta. Třeba pomocí GWT či (pro extrémní Javascriptéry) YUI.

Nebo extrémista nejsem, píšu web postaru jako z pohledu uživatele request-response page-oriented aplikace (pardon za anglizmy) a Javascript používám jen jako okrajové koření. A pak je snad staromódní request-reponse framework očividně to, co mé potřeby pokryje.

Jak jsem psal, JSF mi připomíná EJB. Očekávám, že vážně půjde brát až ve verzi 3.0. Má-li analogie být úplná, očekávám, že tou dobou bude referenční implementace de facto ořezanými Tapestry či Wicketem